Včera nám umřela kočička, Robi.
Pár hodin před jeho zesnutím jsem intutivně začal nahrávat skladbu, kterou jsem chtěl nahrát už delší dobu. Najednou prišla ta fáze. Ujel mi autobus. Měl jsem čas. Začal jsem nahrávat. A když jsem uslyšel zvenku ptačí zpěv, položil jsem mikrofon na parapet domu. Za půl minuty, přesně v té době, přišel veterinář. Nahrál jsem tak jeho tiché a vážné "Dobrý den". Tvoření jsem přerušil, abych mohl být v přítomnosti kočičky. Robíček už byl Hrobíček. Za poslední měsíce zhubnul a poslední dny se mu stav rapidně zhoršil. Hýbal se jako dřevěná loutka bez síly, přestávaly mu fungovat ledviny. Byla neděle a lysický veterinář přišel až za námi domů. Píchl kočičce dvě injekce, první pro uspání a druhou až po delší chvíli... Jsem vděčný, že jsem mohl být v ten moment s Robim, doma. Jsem rád, že mi ten autobus ujel.
Pár hodin před jeho zesnutím jsem intutivně začal nahrávat skladbu, kterou jsem chtěl nahrát už delší dobu. Najednou prišla ta fáze. Ujel mi autobus. Měl jsem čas. Začal jsem nahrávat. A když jsem uslyšel zvenku ptačí zpěv, položil jsem mikrofon na parapet domu. Za půl minuty, přesně v té době, přišel veterinář. Nahrál jsem tak jeho tiché a vážné "Dobrý den". Tvoření jsem přerušil, abych mohl být v přítomnosti kočičky. Robíček už byl Hrobíček. Za poslední měsíce zhubnul a poslední dny se mu stav rapidně zhoršil. Hýbal se jako dřevěná loutka bez síly, přestávaly mu fungovat ledviny. Byla neděle a lysický veterinář přišel až za námi domů. Píchl kočičce dvě injekce, první pro uspání a druhou až po delší chvíli... Jsem vděčný, že jsem mohl být v ten moment s Robim, doma. Jsem rád, že mi ten autobus ujel.
Se slzami v očích se mi nechtělo spěchat na další autobus, a tak jsem si nechal ujet i ten. Díky tomu jsem pak mohl dokončit tuto skladbu.
Žádné komentáře:
Okomentovat