Translate

Zobrazují se příspěvky se štítkemvtipy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvtipy. Zobrazit všechny příspěvky

♫ Mé 3 nejsilnější hudební zážitky ♫


1. "HMOTNÝ SVĚT? COŽE?! CO TEN TU DĚLÁ?

Tento pocit jsem zažíval v době, kdy jsem hrál na didgeridoo asi rok. Nořil jsem se hluboko do hry tak, že jsem zapomněl na vše okolo. Přestal jsem vnímat prostor a dostal jsem se do lehké formy tranzu. Vnímání se omezilo pouze na chvění a zvuk, oči zavřené. Později dostávám pocit, že už nehraji já. Hra probíhá sama, nezávisle na mě. Jakékoli řízení se odpojuje. Stávám se samotnou hrou. Hra plyne jako řeka, a já se stávám to řekou. Už tam není rozdíl...
Pocit bytostného udivení, který mám, když po hodině cyklické hry otevřu oči je: REALITA?! COŽE?




2. Absolutní ticho - 
22.11.2012 - Místogalerie

V magické datum nejkoncentrovanější koncertní zážitek. Po třiceti minutách kontinuální hry otvírám oči... v publiku, a vůbec všude v celém podniku Místogalerie (!) je ticho takové, že slyším padat padající špendlík. Dlouhé a poklidné ticho, která trvá. Jsem tím tichem šokován. Tiše setrvávám. Nevím co mám dělat. Čekám tedy 5 minut. Ticho stále trvá, hluboké a silné. Desítky diváků jsou v meditaci a mají zavřené oči, jsou hluboko v sobě...
To ticho bylo tak hluboké, že jsem netušil, jak s ním naložit. Na dalších deset dlouhých minut jsem se schoval za plentu, do skladu mezi mošty a piva, než ticho doznělo... 
Po téměř dvaceti minutách absolutního ticha jsem uslyšel několik ruchů a šelestění, kdy se většina lidí probrala z hlubokého hudebního tranzu. A až pak jsem si vzal slovo, neb předtím ho mělo to silné ticho...




3. Polonahé ženy se mi otíraly o Kládu - Únor 2012 - Skotsko

Byl jsem zdrcený a zklamaný. Dva týdny ve Skotsku, osobní krize. Obyvatelé dvou největších skotských měst pouliční hudbu ignorovali, ať byla jakákoli, ať už má či cizí
. Po dvou týdnech jsem se přes couchsurfing dostal k jednomu obzvláště povedenému hipíkovi, který mi poradil, že v celém Skotsku existuje jediné místo, které je zlatým dolem pro každého muzikanta. Jednalo se o jednu malou uličku v Glasgow...

O pár dní později jsem tam hrál.


Po kluzkých dlaždicích tam klopýtaly skotky, v chladu a v únorové zimě. Jako naschvál, některé z nich měli vysoké podpatky, které jim zapadávaly do škvír v chodníku. V jeden moment jsem viděl jak jedna z mladých skotek dopadla na mokrou zem. O chvíli později dokonce spadly tři přes sebe, a to už jsem se musel smát, když se podnapilé snažily přelézt sami sebe. Neúspěšně. Tyto ženy byly tak málo oblečené, že byste si je spletli s lehkými děvami. Klopýtaly za svými mládenci, kteří se opíjeli a radovali z pátečního večera.
Davy mladých skotů v úzké uličce proudili kolem mě a mého klobouku, který nasával dešťovou vodu tekoucí po chodníku. V mé didgeridoo hře zněl rytmus a akce. Do klobouku začaly padat mince vysokých hodnot. Některé hloučky mladých lidí se zastavovaly a tančily těsně přede mnou. Házeli mince, motivovali mě skandováním. Další klopýtající a na zem padající skotky. Kdo by řekl, že tohle byl jen začátek!





 Po půlhodině mé hry se přiblížila pětice mladých, krásných... a rozvášněných dam. Byly téměr v plavkách, byť byla únorová noc. Nadšené mojí hrou mě obklopili a začali kolem mě, v těsné blízkosti, tančit. Cítil jsem, že nemají žádné zábrany. Nevěděl jsem si rady. Cítil jsem se jako hudební gigolo. Zůstal jsem u toho, co jsem do té doby dělal. Pokračoval jsem ve svém australském představení. Jedna z hloučku dam, zrovna ta nejvíc sexy (díky bohu za to!) se rozhodla to rozjet ještě blíže. Sexy Skotka p
řekročila mé vibrující didgeridoo a stoupla si těsně přede mě, tak, že bych se jí mohl dotknout.. a začala nad mým ridem tančit. Místy se o něj otřela svými stehny, jen ledabyle, v rauši jejího vlnění. Tanec u tyče byl nahrazen tancem u didgeridoo. Uf, říkal jsem si. Byl jsem celou situací natolik zaskočen, že jsem nebyl schopný ničeho... a tak jsem prostě hrál dál! 

Naštěstí vše dobře dopadlo. Sexy Skotka se vyvlnila a rozjetá pětice mladých ženštin zamířila o bar dále. 
Z výdělku jsem žil další dva týdny.


Nikdy bych tomu neuvěřil. Kdyby mě v ten moment někdo vyfotil, opravdu bych vypadal jako největší australský gigolo hudebník.


//psáno pro www.buskerjam.cz
BLOG hudebníka Dalibora Neuwirta - www.djlidu.blogspot.com 
WEB - www.djlidu.cz

Jak si vybírám nejlepší místo ke hraní na ulici?


Přicházím na své oblíbené místo v Ostravě. Skvělá akustika a parádní koncentrace lidí. Dvacet minut troubím naproti bance. Zavolají na mě strážníky?

Když volím správné místo ke hraní na ulici, spoléhám se na svou intuici. Feng-shuei, proud lidí a akustika, to je jeden z mála faktorů, na které spoléhám. Koukám se po podnicích, které nebudu rušit... a které také nebudou rušit mě. Místo na rohu, mám-li krytá záda, je ideální. Ne nadarmo si je volí zástupkyně nejstarší profese i znalí majitelé obchodů.
Sleduji proud lidí. Nespěchají? Kvantita leckdy neznamená kvalitu. V Brně se mi nejlépe hraje pozdě večer, v Ostravě spíše odpoledne. A zrovna teď jsem ve správný čas na správném místě, den před festivalem Colours of Ostrava. Ideální.

Volá mi kamarád. Zvedám telefon. "Dalibore, nechceš přijít hrát za mnou na Karolinu?" Dlouze přemýšlím, zda má cenu se přesouvat a hrát před obchodním centrem. Nakonec mi odpovídá kolemjdoucí pár, který se z toho místa právě vrátil: "Je tam spousta stánků a hudby, hluk a davy lidí. Vy tady jdete krásně slyšet, už z dálky." Bod pro toto místo, odpovídám si. Zůstávám.

Dvacet minut jsem s pocitem opatrné nejistoty troubil do didgeridoo, které dunělo půlkou ostravského centra. A banka? Chachá. Zavřela si dveře.

Rozbalil jsem si tedy zbytek aparatury. Kombo, stojan a iPad. A jedem! Začal jsem tvořit smyčky, loopoval a nahrával jsem svůj hlas, k tomu xylofonek, beatbox. Plochy jsem plnil hutným zvukem mé obří "fajfky" a zpěvem mých nových textů. Zcela jsem se do hudby ponořil a kolemjdoucí jsem vnímal jenom ve chvíli, když mi vhodili do truhličky několik mincí. Poděkoval jsem jim nahranou smyčkou "díky díky vám", která se nadesetkrát otočila a zrytmizovala mi mou hudbu. Děti se smály. Po hodině jsem se probral ze série mých loopovaných skladeb a koukám, truhlička plná. Prodal jsem dokonce i dvě CD. Právě jsem zažil nejúspěšnější busking.


Plný nadšení jsem se další den vydal na stejné místo. Přes čtvrt hodiny mi trvalo, než jsem si připravil mou mini stage. Mikrofony, stojan, ozvučení... Jupí, už to mám! Tak jedem! Sotva začnu a decentně zatroubím do mé australské klády, přijde na mě paní z drogerie, ať jdu jinam. Ach jo, není každý den posvícení....

Lítost v Litomyšli, Zábor na Tábor a Písek? Plný notýsek!

V Litomyšli se losuje Černý Petr, Tábor se brání nájezdům hudebních křižáků. Jediný Písek vám zaplní notýsek pozitivními ohlasy.



Litomyšl
“Litomyšláci” jsou držgrešle.” Touto větou uzavřel kamarád prohlídku krásného východočeského města. Já jsem se však jeho slov nezaleknul. Vybalil jsem na ulici své foukátka. Ať jsem však hrál jakkoli, nikdo z Litomyšláků si mě nevšímal. Výsledek mé sólové hry po 40 minutách - nula. Karta se však obrátila o pár měsíců později, kdy jsme litomyšelské ulice zaplnili intenzivnější hudbou jako trio Zenového čaje. Najednou se hrálo příjemně, lidé byli všímaví a krásná letní atmosféra nám napomohla k získání si nových fanoušků. I přes malý výdělek jsme byli nadšení. Večer jsme potkali naše přátele z klezmerské skupiny, kteří hráli přímo na náměstí a sklidili královský úspěch, a odnesli si futrál plný zlaťáků. Následující den jsme však osobně poznali Černého Petra Litomyšle. Naše hraní přerušili policisté. Jeden z nich byl velmi nepříjemný a tvrdě vyžadoval povolení. Policisté si opsali naše občanské průkazy, pohrozili nám a vykázali nás z ulice. Naštěstí nic víc. Měli jsme pocit, že jsme jakžtakž dobře dopadli. Litomyšl tak má za zdejší strážníky černý puntík.



Tábor
Bylo léto 2012. Didgeridoo se saxofónem přijeli vlakem do Tábora a chtěli rozeznít jeho krásné historické ulice. A náramně se jim to povedlo. Téměř každá ruka kolemjdoucího vhodila do futrálu korunu či dvě. Několik mincí dokonce do futrálu padaly i z prvního patra, přímo pod okny, kde dva nástroje zněly. A tahle zábavná krása trvala asi hodinu a půl. Pak se však dřevěný i zlatý dech zatajil. Kroky černých policejních bot přerušily muziku. Důraz na zákon, prověřování, zda vlastníci dřevěného a zlatého dechu daní peníze z hraní. Čísla občanek byly přepsány na policejní bloček. Zábor na Tábor. Po pěti minutách formálních výčitek konečně nastalo vydechnutí. Futrál byl zaklapnut. Zenový čaj krátce zhořknul, ale jeho nové lístky nabyly svěží chuť. Cvaknuty průvodčím, těšili se na novou hudební degustaci. Na Písek.




Písek
Světlý bod hraní na ulici. Pouličně jsem Písek objevil náhodou, když jsem v létě projížděl stopem Českou zemi. Po krátkém hraní na mostě, jsem byl příjemně překvapen. Srdečné reakce, nádherná atmosféra. Trocha zlaťáků v cestovatelském klobouku. O půlroku později, Leden. Mrzne až nejeden futrál na ledu praští. Na nejstarším mostě v ČR hrají dva Zenoví blázni. Jeden sedí opřený o zídku a svižnými prsty bubnuje na darbuku, druhý nafouklými vaky rozeznívá dvoumetrovou větev. Je zimní večer, tma a nasvícené sochy andělů a světců poslouchají, co ještě neslyšely. Řeka se tetelí zlatem, které uronili lampy. Nádherná scenérie. Kruhové pozemní osvětlení zvýrazňuje kouř z páry, který uniká z konce hudební větve… 30 minut z mého nejatmosféričtějšího hudebního zážitku z hraní na ulici. Pocit naplnění. I přes liduprázdné zimní ulice se ve futrálu objevilo několik mincí…

A víte také, čeho byl jednou písecký most svědkem? Dva muzikanti vesele hráli, kytara a flétna zněla. Na most se vpotácel notně připitý, ale sympatický muž. Dopotácel se k pouliční dvojci, a rozhodl se kluky odměnit. Možná už si ani nepamatuje, že jim do klobouku vysypal celý obsah své peněženky.

Didgeridoo vtipy


Nasbíral jsem pár zajímavých fotek s didge tématikou:



Beatles hrají na didgedidoo...

---


LEGO Didgeridoo!


---



Didge lekce pro hlupáčky


---


Věci, které dělám s rolí balícího papíru:
a) balím s ním dárky
b) předstírám, že je to didgeridoo

---


Nikol Kidman...


...vyděsila moderátora nepřístojným zaprděním...


ale vše skončilo tanečním happy-endem :)