7 tipů jak si co nejlépe zorganizovat vlastní koncert

1. Dívejte se na svůj koncert očima diváka
Víte, jak trefit na místo koncertu? Vidíte nějaké ukazatele? Přivítá vás u kasičky milá krásná slečna anebo je tam nějaká osina v zadku? Víte kdy začne koncert a jaký má program? Na co se můžete těšit?

2. Ulehčete si organizaci
Samotná propagace je pro většinu muzikantů včetně profesionálů největší oříšek. Hrajte tam, kde vás chtějí a kde vás podpoří. Pokud takové místa neznáte, najděte je.

3. Nechte si pomoc a pomoc odměňte

Jako hudebník jsem si nejvíc vylámal zuby na tom, že jsem kolem koncertu přestal být hudebníkem, který se zabývá hudbou, ale organizátorem, který běhá od stolu ke stolu. Pokud organizujete vlastní koncert, bude se vám vždy hodit milá a vstřícná pokladní a člověk s dobrým uchem, který vám potvrdí, že zvuk je vyvážený. Místo toho, abyste se rozkrájeli, raději požádejte své přátele o pomoc a pak je odměňte drobným gestem či darem (např. CD, lekcí...)

4. Propagujte chytře
Při propagaci dejte na vztah a relevanci. Plakáty rozvěšené po celém městě vám vyprodaný koncert nezaručí. Zvěte lidi převážně osobně, plakát dávejte do ruky konkrétním lidem a hlavně nadšeným fanouškům, kteří se rádi o své nadšení podělí. Plakát pověste jen na pár míst, kde procházejí lidé se zájmem o typ vaší hudby.

5. Zajistěte si komfortní podmínky, ať se cítíte dobře. 

To samé platí pro členy vaší kapely, popř. vaše hudební hosty. Stanovte si osobní prioritu cítit se v průběhu koncertu dobře a uvolněně. Všechno si nachystejte tak, ať máte čtyři hodiny před začátkem koncertu klid. Po generálce se budete moct spolehnout, že vše je na svém místě, a zní tak, jak má...

6. Buďte čitelní
Dejte lidem na koncertě vědět, co je čeká. Řekněte jim, jaký je přibližný časový program, zda přijde či nepřijde pauza. Řekněte jim to podstatné, co by divák potřeboval vědět.

7. Přidejte něco navíc, na co se diváci mohou těšit

Zamyslete se, jak můžete svému koncertu dodat něco, co ho udělá neobyčejným. Může to být promítání, nevšední vizuální kulisy, hudební jam anebo soutěž o nové album. Inspirujte se a nechte pracovat svou fantazii...

Napsáno pro www.buskerjam.cz

5 KROKŮ ÚSPĚŠNÉHO BUSKERA!

1. Umění zaujmout
Nejlepší buskeři na ulici jsou mistři v umění zaujmout. Dokonalým způsobem na sebe upoutávají pozornost. Příkladem budiž dva sobě si podobní borci -En.dru a Dub FX. Oba dva jsou na ulici maximálně úspěšní a to s "pouhým" mikrofonem a loop stationem (smyčkovačem). Vysvětlují publiku, co právě na smyčkovači dělají, moderují tak sami sebe a publikum ví, že se veškerá muzika odehrává naživo tady a teď. Jsou v přímém kontaktu s diváky, nestojí jako nějaká anonymní socha, která si za pár korun odehraje to svoje. Zaujmou tak nejen svou hudební produkcí, ale také svou jedinečnou osobností. 

Každý může mít své vlastní způsoby.. Jste šoumen či borec, který zpracovává davy svým humorem? Děláte vizuální show? Malujete nádherné obrazy? Tančíte nebo žonglujete? Možností je nekonečně mnoho. Ať už je váš způsob a projev jakýkoliv, najděte ho a rozvíjejte. Buďte v kontaktu s publikem. Mluvte s nimi, jako by tam přišli jen kvůli vám. Věnujte se jim, i když jen procházejí. Lidi nezajímá pouze to, co děláte, ale kdo jste. Zaujměte je svou jedinečnou osobností.

2. Čitelnost & Dynamika
Čitelnost je pro mě zakladní pilíř buskingu. Ulice není galerie, kde si vás lidé budou dlouze prohlížet. Lidé nejdou přímo za vámi, často se stydí zastavit, takže máte jen pár sekund, aby se z kolemjdoucího stal "kemnějdoucí". Buďte čitelní už z dálky. Mějte transparent či banner, své jméno či logo, specifické oblečení, cokoliv, co už z dálky prezentuje vás a vaši produkci. Jednoduše buďte čitelní v tom, kdo jste a co divákům ze sebe nabízíte. 

Buskujte dynamicky. Nesmíte působit jako flašinet, který jen čeká na almužnu a hraje nenápadně, aby někoho neobtěžoval. Většinu publika zaujmete svou suverenitou a odvahou se ukázat. Když se stydíte a hrajete unyle a nenápadně, lidi kolem vás opravdu jen projdou nebo dají minci ze soucitu. Pokud toto nechcete, hrajte dynamicky. Metoda je jednoduchá - každé místo ve městě má svou vlastní dynamiku. Rušná ulice, kde prochází stovky lidí během minuty bude vyžadovat rychlejší a hlasitější hudbu než ulice, kterou projde jen 20 lidí. Náměstí s lavičkama a kavárnama má také svou dynamiku. Musíte nejprve zjistit dynamiku místa, kde hrajete, a poté ji mírně zesílit. Všimnout si, jestli zde lidé spěchají či se zastavují. A přizpůsobit dynamiku své hry dynamice toho místa.  

3. Kvalitní aparatura a vlastní kulisy
Kvalitní hudební aparatura je další milník profesionálního buskingu. Vlastní kulisy jakbysmet. Prodáváte CD? Máte vedle sebe transparent s vaším jménem či jménem vaší skupiny? Nemáte-li CD, můžete mít vtipnou výzvu pro posluchače, aby vám dali svůj mail a vy jim pošlete hudbu. Můžete místo klobouku na peníze mít transparent s pozvánkou na svůj večerní koncert. Klobouk také může sloužit jako sbírka pro vydání vašeho CD. Anebo je vaše hraní benefiční na podporu psího útulku? Dejte to vědět pomocí kulis a nápisů. Lidi nejraději zaplatí, když vědí, co podporují. 

Jaké máte kulisy? Pokud jste malíř, je to vidět? Může vám to připadat jako klišé, ale lidé čekají, že malíř bude mít baret, paletu a bude obklopený obrazy. Dejte jim to! Buskovat totiž znamená být živou výlohou vašeho umění.

4. Správné načasovaní a lokace
Místo a čas pouliční produkce jsou prioritní. Vtip je v tom, že se podmínky pro busking neustále mění. Počasí, lidé, podniky, nálada, vlastní fyzický stav. Jde o to sladit všechno tak, aby to fungovalo. Je to tak trochu alchymie. Najděte si místo, kam se můžete vracet. Fanoušci vás podle toho hned poznají. Domluvte se s podniky, které jsou v okolí, zda jim vaše hraní vyhovuje a v jakém čase potřebují mít klid. Je rozdíl hrát před bankou, Albertem nebo kavárnou, které svou produkcí můžete také dělat reklamu. Základ je se domluvit, abyste se cítili, že zde smíte být. Abyste byli v klidu, že vás za 5 minut nikdo nevyhodí. Také si najděte místo, kde jste dobře vidět a slyšet z dálky. Na náměstí splynete s davem snadněji než v úzké uličce. V uličce zase lidé procházejí rychleji než na náměstí, kde jsou lavičky. Musíte si ujasnit, kde vás bude lépe vidět a slyšet. Najděte si místo, kde se cítíte bezpečně. Publikum by mělo procházet opravdu jedině před vámi, nikoli za vašimi zády. A klobouk s mincemi si dejte blíž k sobě, tak ať na něj periferně pořád vidíte a nemusíte být ve stresu z krádeže. Je rozdíl hrát v podchodu vlakového nádraží, kde panuje spěch a shon, nebo v uličce plné kaváren a obchůdků, kde se lidé zastavují a mají čas.

V Brně hraji pravidelně už několik měsíců přímo na náměstí a lidé si mě díky tomu pamatují. Hraji vždy v pozdní večer, většinou od osmi do desíti. Našel jsem místo, kde nikoho neruším a kde ani já rušen nejsem. Takových míst je poskrovnu, takže si toho velmi vážím. 

5. Druh kolemjdoucích
Pro koho hrajete? Pro bankéře, právníky, turisty, studenty či kolem vás pobíhají děti nebo vás ruší opilci? Najděte si místo, kde publikum z 90% odpovídá vašim představám a druhu vaší performance. Hrajte pro lidi, pro které hrát chcete. A nenechte se vyrušovat těmi, které zaujmout nepotřebujete.
Dav lidí někdy neznamená nic. Zamyslete se nad tím, nakolik jsou vás chodci schopni vnímat. Dokážete zaujmout kohokoli z nich, tím, co děláte? Jaká je jejich nálada? Na co jsou naladěni? Tyto otázky vám pomůžou najít nejlepší čas, místo a aranžmá vaší produkce.

Ono je to vlastně jednoduché. Stačí být v tu nejvhodnější dobu na tom správném místě. Sladit se s prostorem a časem.

Jak si vybírám nejlepší místo ke hraní na ulici?

Přicházím na své oblíbené místo v Ostravě. Skvělá akustika a parádní koncentrace lidí. Dvacet minut troubím naproti bance. Zavolají na mě strážníky?

Když volím správné místo ke hraní na ulici, spoléhám se na svou intuici. Feng-shuei, proud lidí a akustika, to je jeden z mála faktorů, na které spoléhám. Koukám se po podnicích, které nebudu rušit... a které také nebudou rušit mě. Místo na rohu, mám-li krytá záda, je ideální. Ne nadarmo si je volí zástupkyně nejstarší profese i znalí majitelé obchodů.
Sleduji proud lidí. Nespěchají? Kvantita leckdy neznamená kvalitu. V Brně se mi nejlépe hraje pozdě večer, v Ostravě spíše odpoledne. A zrovna teď jsem ve správný čas na správném místě, den před festivalem Colours of Ostrava. Ideální.

Volá mi kamarád. Zvedám telefon. "Dalibore, nechceš přijít hrát za mnou na Karolinu?" Dlouze přemýšlím, zda má cenu se přesouvat a hrát před obchodním centrem. Nakonec mi odpovídá kolemjdoucí pár, který se z toho místa právě vrátil: "Je tam spousta stánků a hudby, hluk a davy lidí. Vy tady jdete krásně slyšet, už z dálky." Bod pro toto místo, odpovídám si. Zůstávám.

Dvacet minut jsem s pocitem opatrné nejistoty troubil do didgeridoo, které dunělo půlkou ostravského centra. A banka? Chachá. Zavřela si dveře.

Rozbalil jsem si tedy zbytek aparatury. Kombo, stojan a iPad. A jedem! Začal jsem tvořit smyčky, loopoval a nahrával jsem svůj hlas, k tomu xylofonek, beatbox. Plochy jsem plnil hutným zvukem mé obří "fajfky" a zpěvem mých nových textů. Zcela jsem se do hudby ponořil a kolemjdoucí jsem vnímal jenom ve chvíli, když mi vhodili do truhličky několik mincí. Poděkoval jsem jim nahranou smyčkou "díky díky vám", která se nadesetkrát otočila a zrytmizovala mi mou hudbu. Děti se smály. Po hodině jsem se probral ze série mých loopovaných skladeb a koukám, truhlička plná. Prodal jsem dokonce i dvě CD. Právě jsem zažil nejúspěšnější busking.

Plný nadšení jsem se další den vydal na stejné místo. Přes čtvrt hodiny mi trvalo, než jsem si připravil mou mini stage. Mikrofony, stojan, ozvučení... Jupí, už to mám! Tak jedem! Sotva začnu a decentně zatroubím do mé australské klády, přijde na mě paní z drogerie, ať jdu jinam. Ach jo, není každý den posvícení....

Lítost v Litomyšli, Zábor na Tábor a Písek? Plný notýsek!

V Litomyšli se losuje Černý Petr, Tábor se brání nájezdům hudebních křižáků. Jediný Písek vám zaplní notýsek pozitivními ohlasy.

Litomyšl

“Litomyšláci” jsou držgrešle.” Touto větou uzavřel kamarád prohlídku krásného východočeského města. Já jsem se však jeho slov nezaleknul. Vybalil jsem na ulici své foukátka. Ať jsem však hrál jakkoli, nikdo z Litomyšláků si mě nevšímal. Výsledek mé sólové hry po 40 minutách - nula. Karta se však obrátila o pár měsíců později, kdy jsme litomyšelské ulice zaplnili intenzivnější hudbou jako trio Zenového čaje. Najednou se hrálo příjemně, lidé byli všímaví a krásná letní atmosféra nám napomohla k získání si nových fanoušků. I přes malý výdělek jsme byli nadšení. Večer jsme potkali naše přátele z klezmerské skupiny, kteří hráli přímo na náměstí a sklidili královský úspěch, a odnesli si futrál plný zlaťáků. Následující den jsme však osobně poznali Černého Petra Litomyšle. Naše hraní přerušili policisté. Jeden z nich byl velmi nepříjemný a tvrdě vyžadoval povolení. Policisté si opsali naše občanské průkazy, pohrozili nám a vykázali nás z ulice. Naštěstí nic víc. Měli jsme pocit, že jsme jakžtakž dobře dopadli. Litomyšl tak má za zdejší strážníky černý puntík.

Tábor

Bylo léto 2012. Didgeridoo se saxofónem přijeli vlakem do Tábora a chtěli rozeznít jeho krásné historické ulice. A náramně se jim to povedlo. Téměř každá ruka kolemjdoucího vhodila do futrálu korunu či dvě. Několik mincí dokonce do futrálu padaly i z prvního patra, přímo pod okny, kde dva nástroje zněly. A tahle zábavná krása trvala asi hodinu a půl. Pak se však dřevěný i zlatý dech zatajil. Kroky černých policejních bot přerušily muziku. Důraz na zákon, prověřování, zda vlastníci dřevěného a zlatého dechu daní peníze z hraní. Čísla občanek byly přepsány na policejní bloček. Zábor na Tábor. Po pěti minutách formálních výčitek konečně nastalo vydechnutí. Futrál byl zaklapnut. Zenový čaj krátce zhořknul, ale jeho nové lístky nabyly svěží chuť. Cvaknuty průvodčím, těšili se na novou hudební degustaci. Na Písek.

Písek

Světlý bod hraní na ulici. Pouličně jsem Písek objevil náhodou, když jsem v létě projížděl stopem Českou zemi. Po krátkém hraní na mostě, jsem byl příjemně překvapen. Srdečné reakce, nádherná atmosféra. Trocha zlaťáků v cestovatelském klobouku. O půlroku později, Leden. Mrzne až nejeden futrál na ledu praští. Na nejstarším mostě v ČR hrají dva Zenoví blázni. Jeden sedí opřený o zídku a svižnými prsty bubnuje na darbuku, druhý nafouklými vaky rozeznívá dvoumetrovou větev. Je zimní večer, tma a nasvícené sochy andělů a světců poslouchají, co ještě neslyšely. Řeka se tetelí zlatem, které uronili lampy. Nádherná scenérie. Kruhové pozemní osvětlení zvýrazňuje kouř z páry, který uniká z konce hudební větve… 30 minut z mého nejatmosféričtějšího hudebního zážitku z hraní na ulici. Pocit naplnění. I přes liduprázdné zimní ulice se ve futrálu objevilo několik mincí…

A víte také, čeho byl jednou písecký most svědkem? Dva muzikanti vesele hráli, kytara a flétna zněla. Na most se vpotácel notně připitý, ale sympatický muž. Dopotácel se k pouliční dvojci, a rozhodl se kluky odměnit. Možná už si ani nepamatuje, že jim do klobouku vysypal celý obsah své peněženky.

5 NEJ míst Moravy pro Hraní na ulici

Zajímá Vás v kterých místech Moravy se nejlépe hraje na ulici? Už jste slyšeli o Rožnově pod Radhoštěm? Frýdku-Místku? A víte, že se dá buskovat i na nejvyšší hoře Beskyd, Lysé hoře?

Brno

Studenstké město s otevřeným srdcem. Brno je k hraní na ulici velmi přívětivé a dle mého je to nejlepší město pro získávání kontaktů přímo z ulice. Policisté jsou hodní, radnice hraní podporuje. Buskovat se dá kdykoli po celý týden, i včetně víkendu. Za Brno jsem ohromně vděčný, hraji zde už přes 4 roky.

Brno však má své mouchy - některé obchody přes den pouští hlasitou hudbu, nejlepší fleky jsou někdy zabrané jinými muzikanty, a když už se konečně někam postavíte, zjistíte, že to někoho ruší. Já tak nejvíce muzicíruji pozdě večer, na hranici zákona, kdy je v ulicích klid a uspěchané tempo bílého dne je nahrazeno uvolněnou večerní atmosférou.

Jaké místa k hraní doporučuji? Česká, Náměstí Svobody, Masarykova. A pokud čekáte na vlak a nemáte co dělat, zamiřte buskovat do podchodu pod hlavním nádražím. Je tam nejvyšší koncentrace chodců v Brně. Pokud si však potrpíte na krásu, zamiřte na roh minoritská-jánská. Ovšem jen v případě, že v tamním kostele není bohoslužba, což zjistíte nasloucháním u kostelní brány.

Ostrava

“Region razovity” zná velmi málo kvalitních hudebníků. Na ulici spíše potkáte “pouliční somráky” - osoby, u kterých se divíte, že hrají už několik let, a stále nic neumí. Můj kamarád na adresu jednoho z nejznámějších somráků s harmonikou poznamenal: “Jemu lidi platí za to, aby přestal hrát.”

Pokud tedy Ostravě ukážete, že ulice může být prostorem profesionálních muzikantů, setkáte se s příjemně překvapenými tvářemi kolemjdoucích. Mnozí z nich se s Vámi dají do řeči. Ostrava odměňuje kvalitní hudbu štědře. Se strážníky nebyl nikdy žádný problém, za dva roky, kdy jsem v Ostravě hrával, na mě přišli jen jednou s tím, že je někdo zavolal. Když jsem se byl letos v březnu ptát na stanici, jak je to s hraním na ulici, bylo mi řečeno, že pokud nebudu mít žádný transparent, můžu klidně hrát a předávat hudbou radost.

Rada pro Buskera? V Ostravě zvolte správný čas. Po šesté, někdy i páté hodině večerní se město pomalu vylidňuje. O víkendech a svátcích je v ulicích pusto a prázdno. Raději volte dopoledne a pozdní odpoledne.

A kde hrát? Mé nejoblíbější místo je roh Puchmajerova - Zámecká. Kupodivu většina hudebníků hraje přímo na náměstí, což je také dobrá varianta, ale musíte si dát pozor, abyste svou hudbou neobtěžovali obchodní dům. Pak na vás totiž přijde velký zlý pán z ochranky… A pokud máte rádi underground, doporučuji Frýdlanské mosty (zastávka Náměstí republiky)

A pokud vás při buskingu potká jeden ze somráků, nedivte se, že vás automaticky začne brát jako sobě vlastní, a z dobré vůle Vám nabídne nocleh ve své rozpadlé chatrči.

Rožnov pod Radhoštěm

Nádherné valašské město, které pouliční hudbu vítá. Busking je zde absolutní raritou, které si však přátelští rožnováci cení. V Rožnově jsem hrál několikrát, vždy přímo na náměstí. V zimě i v létě, pokaždé to bylo parádní. Rožnováci mi věnovali milé úsměvy, upřímný zájem a pár hodnotných mincí k tomu.

Frýdek-Místek

Místek se nachází na rozhraní Rožnova a Ostravy - jak geograficky, tak pouličně. Pro busking je zde ideální podloubí Místeckého náměstí, nejlépe v místě, kde se protíná s průchodem, který nabízí skvělou akustiku. Mějte na paměti, že místečáci nejsou na busking zvyklí - někteří se s Vámi dají do řeči, někteří na vás budou nevěřícně koulit oči. Většina vás však podpoří, jak slovem, tak mincí.

Doteď vzpomínám na to, jak jsem v Místku hrál uprostřed tuhé zimy. Bylo -10°C a já měl 30 minut času. Zachumlané místečáky má hudba šokovala. Za dvacet minut jsem si vydělal na oběd a lístek do Ostravy. A co mě potěšilo nejvíc? Ze zdravé výživy vyběhla prodavačka, mladá slečna v tričku. V té zimě přiběhla, ocenila můj odvážný počin dvacetikorunou, a pelášila zase zpátky do tepla. Dokážete si asi představit, jak moc to bylo milé.

Lysá Hora

Velmi netradiční lokace pro “hraní na ulici”. Buskingem na nejvyšší beskydské hoře jsem uzavřel rok 2012. Byl konec prosince - sněhu všude plno, stromy obalené ledem. S kamarády jsme se vyšplhali na vrchol a já vybalil svou píšťalu. Krátký busking mezi metrovými závěji. Mrznoucí ruka mi dovolila 15minutovou hru. Během této čtvrthodinky mě minuly desítky turistů, jedna větší skupinka lidí mě poslouchala. Ke konci mého hraní jeden z mužů ze skupinky přišel, a do zasněženého klobouku mi hodil obrovskou hrst drobných mincí, které vybral od všech svých přátel...