Translate

Zobrazují se příspěvky se štítkemaparatura. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemaparatura. Zobrazit všechny příspěvky

5 KROKŮ ÚSPĚŠNÉHO BUSKERA!


1. Umění zaujmout
Nejlepší buskeři na ulici jsou mistři v umění zaujmout. Dokonalým způsobem na sebe upoutávají pozornost. Příkladem budiž dva sobě si podobní borci -En.dru a Dub FX. Oba dva jsou na ulici maximálně úspěšní a to s "pouhým" mikrofonem a loop stationem (smyčkovačem). Vysvětlují publiku, co právě na smyčkovači dělají, moderují tak sami sebe a publikum ví, že se veškerá muzika odehrává naživo tady a teď. Jsou v přímém kontaktu s diváky, nestojí jako nějaká anonymní socha, která si za pár korun odehraje to svoje. Zaujmou tak nejen svou hudební produkcí, ale také svou jedinečnou osobností. 


Dub FX - Love Someone - odkaz na youtube

Každý může mít své vlastní způsoby.. Jste šoumen či borec, který zpracovává davy svým humorem? Děláte vizuální show? Malujete nádherné obrazy? Tančíte nebo žonglujete? Možností je nekonečně mnoho. Ať už je váš způsob a projev jakýkoliv, najděte ho a rozvíjejte. Buďte v kontaktu s publikem. Mluvte s nimi, jako by tam přišli jen kvůli vám. Věnujte se jim, i když jen procházejí. Lidi nezajímá pouze to, co děláte, ale kdo jste. Zaujměte je svou jedinečnou osobností.


2. Čitelnost & Dynamika
Čitelnost je pro mě zakladní pilíř buskingu. Ulice není galerie, kde si vás lidé budou dlouze prohlížet. Lidé nejdou přímo za vámi, často se stydí zastavit, takže máte jen pár sekund, aby se z kolemjdoucího stal "kemnějdoucí". Buďte čitelní už z dálky. Mějte transparent či banner, své jméno či logo, specifické oblečení, cokoliv, co už z dálky prezentuje vás a vaši produkci. Jednoduše buďte čitelní v tom, kdo jste a co divákům ze sebe nabízíte. 

Buskujte dynamicky. Nesmíte působit jako flašinet, který jen čeká na almužnu a hraje nenápadně, aby někoho neobtěžoval. Většinu publika zaujmete svou suverenitou a odvahou se ukázat. Když se stydíte a hrajete unyle a nenápadně, lidi kolem vás opravdu jen projdou nebo dají minci ze soucitu. Pokud toto nechcete, hrajte dynamicky. Metoda je jednoduchá - každé místo ve městě má svou vlastní dynamiku. Rušná ulice, kde prochází stovky lidí během minuty bude vyžadovat rychlejší a hlasitější hudbu než ulice, kterou projde jen 20 lidí. Náměstí s lavičkama a kavárnama má také svou dynamiku. Musíte nejprve zjistit dynamiku místa, kde hrajete, a poté ji mírně zesílit. Všimnout si, jestli zde lidé spěchají či se zastavují. A přizpůsobit dynamiku své hry dynamice toho místa.  



3. Kvalitní aparatura a vlastní kulisy
Kvalitní hudební aparatura je další milník profesionálního buskingu. Vlastní kulisy jakbysmet. Prodáváte CD? Máte vedle sebe transparent s vaším jménem či jménem vaší skupiny? Nemáte-li CD, můžete mít vtipnou výzvu pro posluchače, aby vám dali svůj mail a vy jim pošlete hudbu. Můžete místo klobouku na peníze mít transparent s pozvánkou na svůj večerní koncert. Klobouk také může sloužit jako sbírka pro vydání vašeho CD. Anebo je vaše hraní benefiční na podporu psího útulku? Dejte to vědět pomocí kulis a nápisů. Lidi nejraději zaplatí, když vědí, co podporují. 
Jaké máte kulisy? Pokud jste malíř, je to vidět? Může vám to připadat jako klišé, ale lidé čekají, že malíř bude mít baret, paletu a bude obklopený obrazy. Dejte jim to! Buskovat totiž znamená být živou výlohou vašeho umění.



4. Správné načasovaní a lokace
Místo a čas pouliční produkce jsou prioritní. Vtip je v tom, že se podmínky pro busking neustále mění. Počasí, lidé, podniky, nálada, vlastní fyzický stav. Jde o to sladit všechno tak, aby to fungovalo. Je to tak trochu alchymie. Najděte si místo, kam se můžete vracet. Fanoušci vás podle toho hned poznají. Domluvte se s podniky, které jsou v okolí, zda jim vaše hraní vyhovuje a v jakém čase potřebují mít klid. Je rozdíl hrát před bankou, Albertem nebo kavárnou, které svou produkcí můžete také dělat reklamu. Základ je se domluvit, abyste se cítili, že zde smíte být. Abyste byli v klidu, že vás za 5 minut nikdo nevyhodí. Také si najděte místo, kde jste dobře vidět a slyšet z dálky. Na náměstí splynete s davem snadněji než v úzké uličce. V uličce zase lidé procházejí rychleji než na náměstí, kde jsou lavičky. Musíte si ujasnit, kde vás bude lépe vidět a slyšet. Najděte si místo, kde se cítíte bezpečně. Publikum by mělo procházet opravdu jedině před vámi, nikoli za vašimi zády. A klobouk s mincemi si dejte blíž k sobě, tak ať na něj periferně pořád vidíte a nemusíte být ve stresu z krádeže. Je rozdíl hrát v podchodu vlakového nádraží, kde panuje spěch a shon, nebo v uličce plné kaváren a obchůdků, kde se lidé zastavují a mají čas.

V Brně hraji pravidelně už několik měsíců přímo na náměstí a lidé si mě díky tomu pamatují. Hraji vždy v pozdní večer, většinou od osmi do desíti. Našel jsem místo, kde nikoho neruším a kde ani já rušen nejsem. Takových míst je poskrovnu, takže si toho velmi vážím. 




5. Druh kolemjdoucích
Pro koho hrajete? Pro bankéře, právníky, turisty, studenty či kolem vás pobíhají děti nebo vás ruší opilci? Najděte si místo, kde publikum z 90% odpovídá vašim představám a druhu vaší performance. Hrajte pro lidi, pro které hrát chcete. A nenechte se vyrušovat těmi, které zaujmout nepotřebujete.
Dav lidí někdy neznamená nic. Zamyslete se nad tím, nakolik jsou vás chodci schopni vnímat. Dokážete zaujmout kohokoli z nich, tím, co děláte? Jaká je jejich nálada? Na co jsou naladěni? Tyto otázky vám pomůžou najít nejlepší čas, místo a aranžmá vaší produkce.

Ono je to vlastně jednoduché. Stačí být v tu nejvhodnější dobu na tom správném místě. Sladit se s prostorem a časem.

Jak si vybírám nejlepší místo ke hraní na ulici?


Přicházím na své oblíbené místo v Ostravě. Skvělá akustika a parádní koncentrace lidí. Dvacet minut troubím naproti bance. Zavolají na mě strážníky?

Když volím správné místo ke hraní na ulici, spoléhám se na svou intuici. Feng-shuei, proud lidí a akustika, to je jeden z mála faktorů, na které spoléhám. Koukám se po podnicích, které nebudu rušit... a které také nebudou rušit mě. Místo na rohu, mám-li krytá záda, je ideální. Ne nadarmo si je volí zástupkyně nejstarší profese i znalí majitelé obchodů.
Sleduji proud lidí. Nespěchají? Kvantita leckdy neznamená kvalitu. V Brně se mi nejlépe hraje pozdě večer, v Ostravě spíše odpoledne. A zrovna teď jsem ve správný čas na správném místě, den před festivalem Colours of Ostrava. Ideální.

Volá mi kamarád. Zvedám telefon. "Dalibore, nechceš přijít hrát za mnou na Karolinu?" Dlouze přemýšlím, zda má cenu se přesouvat a hrát před obchodním centrem. Nakonec mi odpovídá kolemjdoucí pár, který se z toho místa právě vrátil: "Je tam spousta stánků a hudby, hluk a davy lidí. Vy tady jdete krásně slyšet, už z dálky." Bod pro toto místo, odpovídám si. Zůstávám.

Dvacet minut jsem s pocitem opatrné nejistoty troubil do didgeridoo, které dunělo půlkou ostravského centra. A banka? Chachá. Zavřela si dveře.

Rozbalil jsem si tedy zbytek aparatury. Kombo, stojan a iPad. A jedem! Začal jsem tvořit smyčky, loopoval a nahrával jsem svůj hlas, k tomu xylofonek, beatbox. Plochy jsem plnil hutným zvukem mé obří "fajfky" a zpěvem mých nových textů. Zcela jsem se do hudby ponořil a kolemjdoucí jsem vnímal jenom ve chvíli, když mi vhodili do truhličky několik mincí. Poděkoval jsem jim nahranou smyčkou "díky díky vám", která se nadesetkrát otočila a zrytmizovala mi mou hudbu. Děti se smály. Po hodině jsem se probral ze série mých loopovaných skladeb a koukám, truhlička plná. Prodal jsem dokonce i dvě CD. Právě jsem zažil nejúspěšnější busking.


Plný nadšení jsem se další den vydal na stejné místo. Přes čtvrt hodiny mi trvalo, než jsem si připravil mou mini stage. Mikrofony, stojan, ozvučení... Jupí, už to mám! Tak jedem! Sotva začnu a decentně zatroubím do mé australské klády, přijde na mě paní z drogerie, ať jdu jinam. Ach jo, není každý den posvícení....

Jakou používám aparaturu při hraní na ulici?


     Busking na náměstí Svobody v Brně


Na této fotce vidíte většinu mé současné hudební aparatury:

  • Roland Cube street - reprobedna před mými koleny, přímo stvořená pro hraní na ulici - má dva vstupy pro mikrofon a jeden AUX do kterého se dá pustit například hudba z mp3ky. Svou sílu sosá z šestice tuzkovych AA baterií a pokud jsou to baterky kvalitní (eneloop) a plně nabité, kombíčko vydrží hrát přes tři hodiny.

  • Mikrofon ShureBeta 58 - mikrofon namířený do mého Didgeridoo je festovní klasikou mezi zpěvovymi mikrofony a je běžně používám pro hru na australský nástroj. Mám na nej malý dřevěný stojánek 
  • Audio-technica atr3350 - Kondenzátorový klopový mikrofon, kterému s oblibou říkám mikrofonek. Jedna se o levný malý mikrofonek s nepříliš kvalitním zvukem, využívám jej pro nahrávání klepani a tukani (srandicky se samotným mikrofonem), především pak pro dozvuceni Cajónu anebo Saxíku. Dá se použit i pro zpěv anebo didge, ale zvuk není plastický. Mikrofonek má nevýhodu v tom, ze se na nej musí stále dokupovat malé kulaté baterečky.
  • Letištní kufr - jakmile jsem zjistil, ze si vše mohu dat do kufru na kolečkách, značně se mi ulehčilo... Dostal jsem se totiž do stavu, kdy lze můj bohatý arsenál (kobereček na sezení, šátek pod Ridu, Vodu a čaj v termosce, tibetské mísy, xylofonek, štěrkátka, vajíčka a další perkusivní zeleninu) převážet pouze na kolečkách ;)