Lítost v Litomyšli, Zábor na Tábor a Písek? Plný notýsek!

V Litomyšli se losuje Černý Petr, Tábor se brání nájezdům hudebních křižáků. Jediný Písek vám zaplní notýsek pozitivními ohlasy.

Litomyšl

“Litomyšláci” jsou držgrešle.” Touto větou uzavřel kamarád prohlídku krásného východočeského města. Já jsem se však jeho slov nezaleknul. Vybalil jsem na ulici své foukátka. Ať jsem však hrál jakkoli, nikdo z Litomyšláků si mě nevšímal. Výsledek mé sólové hry po 40 minutách - nula. Karta se však obrátila o pár měsíců později, kdy jsme litomyšelské ulice zaplnili intenzivnější hudbou jako trio Zenového čaje. Najednou se hrálo příjemně, lidé byli všímaví a krásná letní atmosféra nám napomohla k získání si nových fanoušků. I přes malý výdělek jsme byli nadšení. Večer jsme potkali naše přátele z klezmerské skupiny, kteří hráli přímo na náměstí a sklidili královský úspěch, a odnesli si futrál plný zlaťáků. Následující den jsme však osobně poznali Černého Petra Litomyšle. Naše hraní přerušili policisté. Jeden z nich byl velmi nepříjemný a tvrdě vyžadoval povolení. Policisté si opsali naše občanské průkazy, pohrozili nám a vykázali nás z ulice. Naštěstí nic víc. Měli jsme pocit, že jsme jakžtakž dobře dopadli. Litomyšl tak má za zdejší strážníky černý puntík.

Tábor

Bylo léto 2012. Didgeridoo se saxofónem přijeli vlakem do Tábora a chtěli rozeznít jeho krásné historické ulice. A náramně se jim to povedlo. Téměř každá ruka kolemjdoucího vhodila do futrálu korunu či dvě. Několik mincí dokonce do futrálu padaly i z prvního patra, přímo pod okny, kde dva nástroje zněly. A tahle zábavná krása trvala asi hodinu a půl. Pak se však dřevěný i zlatý dech zatajil. Kroky černých policejních bot přerušily muziku. Důraz na zákon, prověřování, zda vlastníci dřevěného a zlatého dechu daní peníze z hraní. Čísla občanek byly přepsány na policejní bloček. Zábor na Tábor. Po pěti minutách formálních výčitek konečně nastalo vydechnutí. Futrál byl zaklapnut. Zenový čaj krátce zhořknul, ale jeho nové lístky nabyly svěží chuť. Cvaknuty průvodčím, těšili se na novou hudební degustaci. Na Písek.

Písek

Světlý bod hraní na ulici. Pouličně jsem Písek objevil náhodou, když jsem v létě projížděl stopem Českou zemi. Po krátkém hraní na mostě, jsem byl příjemně překvapen. Srdečné reakce, nádherná atmosféra. Trocha zlaťáků v cestovatelském klobouku. O půlroku později, Leden. Mrzne až nejeden futrál na ledu praští. Na nejstarším mostě v ČR hrají dva Zenoví blázni. Jeden sedí opřený o zídku a svižnými prsty bubnuje na darbuku, druhý nafouklými vaky rozeznívá dvoumetrovou větev. Je zimní večer, tma a nasvícené sochy andělů a světců poslouchají, co ještě neslyšely. Řeka se tetelí zlatem, které uronili lampy. Nádherná scenérie. Kruhové pozemní osvětlení zvýrazňuje kouř z páry, který uniká z konce hudební větve… 30 minut z mého nejatmosféričtějšího hudebního zážitku z hraní na ulici. Pocit naplnění. I přes liduprázdné zimní ulice se ve futrálu objevilo několik mincí…

A víte také, čeho byl jednou písecký most svědkem? Dva muzikanti vesele hráli, kytara a flétna zněla. Na most se vpotácel notně připitý, ale sympatický muž. Dopotácel se k pouliční dvojci, a rozhodl se kluky odměnit. Možná už si ani nepamatuje, že jim do klobouku vysypal celý obsah své peněženky.

5 NEJ míst Moravy pro Hraní na ulici

Zajímá Vás v kterých místech Moravy se nejlépe hraje na ulici? Už jste slyšeli o Rožnově pod Radhoštěm? Frýdku-Místku? A víte, že se dá buskovat i na nejvyšší hoře Beskyd, Lysé hoře?

Brno

Studenstké město s otevřeným srdcem. Brno je k hraní na ulici velmi přívětivé a dle mého je to nejlepší město pro získávání kontaktů přímo z ulice. Policisté jsou hodní, radnice hraní podporuje. Buskovat se dá kdykoli po celý týden, i včetně víkendu. Za Brno jsem ohromně vděčný, hraji zde už přes 4 roky.

Brno však má své mouchy - některé obchody přes den pouští hlasitou hudbu, nejlepší fleky jsou někdy zabrané jinými muzikanty, a když už se konečně někam postavíte, zjistíte, že to někoho ruší. Já tak nejvíce muzicíruji pozdě večer, na hranici zákona, kdy je v ulicích klid a uspěchané tempo bílého dne je nahrazeno uvolněnou večerní atmosférou.

Jaké místa k hraní doporučuji? Česká, Náměstí Svobody, Masarykova. A pokud čekáte na vlak a nemáte co dělat, zamiřte buskovat do podchodu pod hlavním nádražím. Je tam nejvyšší koncentrace chodců v Brně. Pokud si však potrpíte na krásu, zamiřte na roh minoritská-jánská. Ovšem jen v případě, že v tamním kostele není bohoslužba, což zjistíte nasloucháním u kostelní brány.

Ostrava

“Region razovity” zná velmi málo kvalitních hudebníků. Na ulici spíše potkáte “pouliční somráky” - osoby, u kterých se divíte, že hrají už několik let, a stále nic neumí. Můj kamarád na adresu jednoho z nejznámějších somráků s harmonikou poznamenal: “Jemu lidi platí za to, aby přestal hrát.”

Pokud tedy Ostravě ukážete, že ulice může být prostorem profesionálních muzikantů, setkáte se s příjemně překvapenými tvářemi kolemjdoucích. Mnozí z nich se s Vámi dají do řeči. Ostrava odměňuje kvalitní hudbu štědře. Se strážníky nebyl nikdy žádný problém, za dva roky, kdy jsem v Ostravě hrával, na mě přišli jen jednou s tím, že je někdo zavolal. Když jsem se byl letos v březnu ptát na stanici, jak je to s hraním na ulici, bylo mi řečeno, že pokud nebudu mít žádný transparent, můžu klidně hrát a předávat hudbou radost.

Rada pro Buskera? V Ostravě zvolte správný čas. Po šesté, někdy i páté hodině večerní se město pomalu vylidňuje. O víkendech a svátcích je v ulicích pusto a prázdno. Raději volte dopoledne a pozdní odpoledne.

A kde hrát? Mé nejoblíbější místo je roh Puchmajerova - Zámecká. Kupodivu většina hudebníků hraje přímo na náměstí, což je také dobrá varianta, ale musíte si dát pozor, abyste svou hudbou neobtěžovali obchodní dům. Pak na vás totiž přijde velký zlý pán z ochranky… A pokud máte rádi underground, doporučuji Frýdlanské mosty (zastávka Náměstí republiky)

A pokud vás při buskingu potká jeden ze somráků, nedivte se, že vás automaticky začne brát jako sobě vlastní, a z dobré vůle Vám nabídne nocleh ve své rozpadlé chatrči.

Rožnov pod Radhoštěm

Nádherné valašské město, které pouliční hudbu vítá. Busking je zde absolutní raritou, které si však přátelští rožnováci cení. V Rožnově jsem hrál několikrát, vždy přímo na náměstí. V zimě i v létě, pokaždé to bylo parádní. Rožnováci mi věnovali milé úsměvy, upřímný zájem a pár hodnotných mincí k tomu.

Frýdek-Místek

Místek se nachází na rozhraní Rožnova a Ostravy - jak geograficky, tak pouličně. Pro busking je zde ideální podloubí Místeckého náměstí, nejlépe v místě, kde se protíná s průchodem, který nabízí skvělou akustiku. Mějte na paměti, že místečáci nejsou na busking zvyklí - někteří se s Vámi dají do řeči, někteří na vás budou nevěřícně koulit oči. Většina vás však podpoří, jak slovem, tak mincí.

Doteď vzpomínám na to, jak jsem v Místku hrál uprostřed tuhé zimy. Bylo -10°C a já měl 30 minut času. Zachumlané místečáky má hudba šokovala. Za dvacet minut jsem si vydělal na oběd a lístek do Ostravy. A co mě potěšilo nejvíc? Ze zdravé výživy vyběhla prodavačka, mladá slečna v tričku. V té zimě přiběhla, ocenila můj odvážný počin dvacetikorunou, a pelášila zase zpátky do tepla. Dokážete si asi představit, jak moc to bylo milé.

Lysá Hora

Velmi netradiční lokace pro “hraní na ulici”. Buskingem na nejvyšší beskydské hoře jsem uzavřel rok 2012. Byl konec prosince - sněhu všude plno, stromy obalené ledem. S kamarády jsme se vyšplhali na vrchol a já vybalil svou píšťalu. Krátký busking mezi metrovými závěji. Mrznoucí ruka mi dovolila 15minutovou hru. Během této čtvrthodinky mě minuly desítky turistů, jedna větší skupinka lidí mě poslouchala. Ke konci mého hraní jeden z mužů ze skupinky přišel, a do zasněženého klobouku mi hodil obrovskou hrst drobných mincí, které vybral od všech svých přátel...