O buskingu
Busking je provozování jakékoliv umělecké nebo artistické pouliční produkce spojené s dobrovolnou odměnou od kolemjdoucích a přihlížejících. Aneb zkrátka a jednoduše hraní na ulici.
Kdo si někdy nevyzkoušel hraní na ulici, netuší jak magická záležitost to může být. A pokud jste někdy viděli dobré pouliční představení nebo koncert, určitě víte, jak úžasně oživí jakékoliv místo dobrá hudba a nebo jak může dobré představení mimů nebo divadelníků prosvětlit den.
A jak se jeví běžné hraní na ulici mi jako buskerovi? Hodně se to liší dle místa a času dne ve kterém na ulici hraji. Nejraději volím čas před hranici zákona, tj. před nočním klidem, mezi devátou a desátou večerní... Lidé již nejsou ve spěchu, tichými ulicemi se rozléhá didgeridoo nebo koncovka a zpěv, jimiž hru prokládám. Ulice mají večer specifickou atmosféru - přes den přehnaně hlučné se promění a v pozdní večer ztichnou - takové prostředí mnohem lépe uvítá mou hudbu než ulice plné chvátajících lidí, do kterých ze všech stran křičí reproduktory rozličných obchodů. Toto alespoň platí pro Brno.
V Ostravě, mém rodném městě, je však situace naprosto odlišná. Vždy, když mám sem cestu, což bývá jednou dvakrát za měsíc, nenechám si hraní na ulici ujít. Ostravaci nejsou na kvalitní hudbu na ulicích zvyklí a tak reagují velmi vřele - dokonce i bezdomovci mi děkují za hru a ptají se mě jestli mám kde spát...
Opravdu, některé konfrontace na ulici nemají chybu, člověk si užije srandy kopec.
Na ulici hraji především proto, že potkávám nové lidi a má hudba se dostane ke všem bez rozdílu. A pokud už někoho náhodou navečer mé didgeridoo ruší, a slušně se ozve, s respektem si sklidím své foukátka.
Další výhodou je to, že přijaté dary od kolemjdoucích jsou zhmotněným a upřímným poděkováním konkrétních lidí - proces samotný je krásný, lidé, kteří si mé hry všimnou a líbí se jim, mi věnují nejen minci, ale i upřímný úsměv.
Energie, která je do takových peněz vložena, je nádherná.
Také se mi stalo, že na mě navečer někdo zavolal policisty. Ti ale uznali, že hudební produkce před nočním klidem je zcela v pořádku, pokud nepřekračuje hlukový limit ulice. A opět, některé setkání s policisty bylo velmi humorné - jednou, když jsem hrál v Brně na ulici, konkrétně na České, přijelo přede mě policejní auto.
Přestal jsem hrát a přes svou kapuci jsem shlížel na stahující se okýnko policejního vozu. Pan strážník mi vážným hlasem oznámil: "Promiňte, mistře, že vás ruším, ale už si na vás někdo stěžoval, že děláte hluk," chvilku jsem mlčel, čekal jsem co přijde dál, policista však nevystoupil a vážně pokračoval ze svého vozu "nedopouštíte se však žádného přestupku, klidně ještě půlhodinu pokračujte... do desíti máte čas. Ještě jednou se omlouvám, mistře."
S touto nebývale překvapivou poklonou se tvář pokorného policisty schovala za okýnko auta, a policejní vůz pomalu odjel vstříc prevenci městského pořádku.
